Úvodní stránka > Rattus norvegicus > Nebezpečí a nemoci > Jedovaté rostliny

Jedovaté rostliny

Čeleď: Agávovité

Některé rostliny z čeledi agávovitých obsahují alkaloidy a saponiny, které po požití způsobují podráždění trávicího traktu.

Jedovaté pokojové rostliny z této čeledi:

dračinec (Dracaena spp.)
tchýnin jazyk (Sansevieria spp.)

Agáve - Rostliny mají velkou růžici tlustých listů s ostnatým okrajem, končících obvykle dalším ostnem. Robustní kmen je obvykle krátký, takže listy vypadají, jakoby vyrůstaly přímo z kořene. Každá růžice roste pomalu a kvete pouze jedenkrát. Během kvetení ze středu rostliny vyraší vysoký kmen („stožár“) s květy na konci. Poté, co se z něj vyvinou plody se semeny, rostlina odumře, nicméně přežívají přírůstky, které volně vyrůstají ze základny kmene. Agáve jsou blízce příbuzné liliím a nepatří mezi kaktusy. Existuje velké množství druhů agáví !!!

Čeleď: Amarylkovité

Nejjedovatější část rostlin z čeledi amarylkovité jsou jejich cibule, jedovatá je ale celá rostlina. Obsahuje alkaloidy, například galanthamin, který je inhibitorem acetylcholinesterázy, tudíž nervovým jedem, lycorin nebo narcissin, narcipoetin a další, i v závislosti na konkrétním druhu. Některé druhy (narcis) obsahují i krystaly šťavelanu vápenatého, tzv. rafidy.

Pokojové rostliny z této čeledi:

amarylis (Amaryllis spp.)

hemantus, krvokvět, sloní ucho (Haemanthus spp.)
hvězdník (Hippeastrum spp.)
klívie (Clivia spp.)
křín (Crinum spp.)

Narcis

- Jedná se o vytrvalé pozemní byliny, s cibulemi. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavnými květy. Listy jsou po několika v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, většinou čárkovité, často nasivělé, ztlustlé a někdy až polooblé, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, jsou jednotlivé na vrcholu stonku nebo ve zdánlivých okolících obsahující zpravidla 2-20 květů. Pod květem popř. květenstvím je toulcovitý listen, který je často mebránovitý. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), které jsou v dolní části srostlé v okvětní trubku. V ústí trubky je límcovitá nebo trubkovitá pakorunka. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je spodní. Plodem je třípouzdrá tobolka.

Čeleď: Aralkovité

Břečťan (Hedera) je rod popínavých nebo plazivých rostlin z čeledi aralkovitých. Jeho zástupci rostou v západní, centrální a jižní Evropě, v severozápadní Africe a v centrální a jižní Asii až po Japonsko.

Čeleď: Árónovité

Některé druhy čeledi áronovité (Araceae) obsahují ve svých pletivech nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého ve tvaru jehliček, rafidů, které při pozření mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Výsledkem je svědění, zánět, otok rtů, jazyka, patra i hltanu, což vede ke ztíženému polykání a potížemi při dýchání až dušení. Může se objevit také dávení, zvracení, průjem a hemoragická gastroenteritida, tedy zánět žaludku a střev. Některé druhy navíc obsahují i proteolytické enzymy, které zhoršují účinek oxalátových krystalů, a rozpustné štavelany a kyselinu šťavelovou, které způsobují tetanii a mohou být přičinou selhání ledvin.

Pokojové rostliny z této čeledi:

aglaonema (Aglaonema spp.)
alokázie (Alocasia spp.)
anturium (Anthurium spp.)
difenbachie (Dieffenbachia spp.)
- je rod tropických rostlin z čeledi árónovité (Araceae) známých pro své široké listy s barevným vzorem, široké využití v českých bytech i kancelářích a konečně také pro prudkou jedovatost, pro kterou byly používány i jako náplň do jedovatých šípů. Byly pojmenovány po německém fyzikovi Ernstu Dieffenbachovi. Dieffenbachia je silně jedovatá rostlina. Buňky rostlin obsahují oxaláty vápníku zvané raphidy. Pokud je list těchto rostlin sežvýkán jejich krystaly způsobí pálení úst a krku, jeho otok může znemožnit mluvení a způsobit i smrt. Otroci byli údajně trestáni vložením stonku diefenbachie do krku. Rostliny je tedy třeba bezpodmínečně odstranit z dosahu dětí i zvířat.
filodendron (Philodendron spp.)
jednolist (Spatiphyllum spp.)
kala (Zantedeschia spp.)
monstera (Monstera spp.)
potos (Scindapsus spp.)
užovník (Caladium spp.)

Pokojová kala (Kornoutice)

- Rostlina roste keřovitě a skládá se z dutých stonků, z kterých vyrůstají tmavě zelené listy, později se objevují květy. Jejich barevná škála je velice pestrá, od bílé, po různé odstíny žluté, růžové, oranžové a červené. Květenství se skládá z toulce a palice.

Čeleď: Hyacintovité

Hyacint (Hyacinthus L.) je rod jednoděložných rostlin z čeledi hyacintovité (Hyacinthaceae). Někteří autoři řadí rod hyacint (Hyacinthus) do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). Některé druhy jsou někdy řazeny do příbuzného rodu Hyacinthella.
Jedná se o vytrvalé pozemní byliny, s cibulemi. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavnými květy. Listy jsou v přízemní růžici (cca 2-6 listů), jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, většinou čárkovité až kopinaté, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, jsou v květenstvích, ve vrcholových hroznech. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), které jsou na bázi srostlé v krátkou trubku, často modré, ale některé kultivary jsou i odlišných barev. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka.

Čeleď: Klejichovité (Asdepiadaceae)

Stapélie (Orbea - smrdutka)

- Podobají se rodu Huernia, ale na vrcholcích žeber tvořících stonky nevytváří trnité výběžky. Výběžky sice má, ale ne ostré.

Stapélie, smrdutka (Stapelia) je vcelku rozšířenou sukulentní rostlinou. Je nenáročná a lehce se množí. Všechny stapélie jsou sukulentní byliny. Jejich masité stonky se vytahují do vrchu. Stonky jsou čtyřhranné, s dobře vyjádřeným zoubkováním na žebrech. Stonky mohou být čistě zelené nebo s načervenalým odstínem, holé nebo chlupaté. Rozvité květy tvarem připomínají chlupatou hvězdu.

Čeleď: Lilkovité

Všechny rostliny z čeledi lilkovité jsou jedovaté, obsahují především tropanové (např. atropin, hyosciamin, scopolamin), steroidní (např. solanin) nebo pyridinové alkaloidy (např. nikotin, nikotein), dále pak saponiny, kumariny a další látky, samozřejmě závisí na daném druhu. Všechny tyto alkaloidy jsou nervové jedy, i když mechanismus účinku je u různých skupin alkaloidů odlišný. Solanin ještě navíc narušuje buněčné membrány.

Pokojové rostliny z této čeledi:

broválie (Browalia spp.)
brunfelsie (Brunfelsia spp.)
lilek (Solanum spp.)
paprika (Capsicum spp.)
petúnie (Petunia spp.)

Čeleď: Prvosenkovité

Z čeledi prvosenkovité se jako pokojová rostlina pěstuje oblíbený, nenáročný brambořík, ovšem zvláště jeho hlízy obsahují saponin cyclamin, který způsobuje rozpad červených krvinek. Stejně tak i prvosenky obsahují jedovaté saponiny (kyselina primulová) a glykosidy primverosid a primulaverosid.

Pokojové rostliny z této čeledi:

brambořík (Cyclamen spp.)
prvosenka (Primula spp.)

Brambořík (Cyclamen spp.)

- Popis: Listy jsou srdčité, na okrajích zubaté, velmi často s výraznou stříbrnou kresbou, která je činí atraktivními. Velké květy jsou neseny na vzpřímených stvolech a podle jejich stavby se bramboříky dělí do několika skupin - celokrajné velkokvěté, třepenité odrůdy s rozstříhanými okraji korunních lístků, plnokvěté odrůdy, květy zdobící péřitý hřebínek atd. Barva květů je buď zářivá nebo pastelová a květy jsou buď velké, nápadné nebo malé a někdy vonné.

Čeleď: Pryšcovité

Rostliny z čeledi pryšcovité obsahují latex, jehož složky, estery diterpenů a kyselina euforbiová, mají dráždivé účinky na kůži a sliznici trávicího traktu. Po potřísnění kůže se objevuje zčervenání až tvorba puchýřů, při styku se spojivkami konjuktivitida, po požití dochází ke kolice, průjmům, zánětu žaludku a střev.

Pokojové rostliny z této čeledi:

akalyfa, kočičí ocásek (Acalypha spp.)
jatrofa (Atropha podagrica)
kroton (Codiaeum variegatum)
- Zahradnicky významné jsou jen formy jediné variety Codiaeum variegatum var. poctám ( syn. Croton).

Tyto formy se vyznačují úžasnou tvarovou a barevnou bohatostí svého olistění. Barevná škála sahá od zelené se žlutou, přes žlutooranžovočervenou až k hnědočervené se skvrnitou, mramorovanou kresbou nebo pruhovanou kresbou. Listy mohou být velké, celokrajové nebo laločnaté, malé a páskovité a k tomu ještě zkroucené. Mladé rostliny většinou nejsou plně vybarvené a každá rostlina tak získává ještě další barevné odstíny.

Keře jsou jeden až dva metry vysoké a teprve ve vyšším věku se silněji rozvětvují. Seříznutím se může rozvětvování podpořit, hlavně v případě že rostliny odspodu ztrácejí listy.
Krotony vykvétají drobnými kulovitými květy, které jsou uspořádány ve vodorovně odstávajících květenstvích. Kvetou ale jen na vhodném stanovišti.

Krotony jsou atraktivní, pestrolisté pokojové rostliny, které ale bohužel zřídkakdy vidíme v dobrém stavu. Pro jejich pěstování je nezbytně nutný dostatek tepla, vyšší vlhkost vzduchu a pravidelná péče. Ideálním stanovištěm je uzavřené květinové okno.
pryšec(Euphorbia spp.), například pryšec nádherný (Poinsettia pulcherrima) známý jako vánoční hvězda, nebo pryšec zářivý (Euphorbia milii), neboli Kristova koruna.

Vánoční hvězda (Pryšec)

- Pryšec je rod rostlin čítající asi 2160 druhů patřící do čeledi pryšcovité. Rod zahrnuje asi z 2160 druhů. Pryšec je jeden z nejrůznorodějších rodů v rostlinné říši. Většinu zástupců rodu lze nalézt především v tropických a subtropických regionech Afriky a Ameriky, ale vyskytuje se také v mírném pásu. Sukulentní druhy, pocházejí převážně z Afriky, Jižní Ameriky, a Madagaskaru. Existuje široké spektrum ostrovních druhů, rosotucích například na Havajských ostrovech, kde pryšce jsou souhrnně známé jako „akoko“. a na Kanárských ostrovech jako „tabaibas“
- Tyto rostliny jsou jednoletky nebo trvalky byliny, keře či stromy s žíravou, jedovatou mléčnou mízou (latexem). Kořeny jsou drobné, nebo tlusté a masité, nebo hlízovité. Mnoho druhů jsou více či méně sukulentní, pichlavé, nebo bez trnů. Hlavní stonek a většinou i boční stonky u sukulentních druhů jsou tlusté a masité, 15-91 cm vysoké. Opadavé listy jsou opačné, střídavé nebo v přeslenech. U sukulentních druhů, jsou listy jsou většinou malé a krátkověké. Palisty jsou většinou malé, částečně přeměněné trny či v žlázy, nebo chybí.

Stejně jako všichni členové čeledi pryšcovité, všechny pryšce mají jednopohlavné květy. U jsou značně omezeny a seskupeny do pseudanthia (květenství, které svým vzhledem připomíná jediný květ) nazývající se cyathium. Většinou jsou jednodomé (nesoucí samčí a samičí květy na téže rostlině), i když některé jsou dvoudomé. Není neobvyklé, že centrálního cyathia z vrcholíku, které má být čistě mužské, vyrůstá boční cyathium je oboupohlavné. Někdy jsou mladé rostliny, nebo ty, rostoucí za nepříznivých podmínek vytváří pouze samčí květy a samičí květy nevytváří dokud nedospějí nebo se nezlepší podmínky. Listeny jsou často hodné podobné listům, někdy jsou zářivě barevné a atraktivní, někdy jsou zkráceny na drobné šupiny. Plodem jsou tři (zřídka dvě) tobolky, někdy masité, ale téměř vždy dozrávají ve dřevitém obalu, která se pak explozivně otevře. Semena jsou 4-hraná, oválná nebo kulovitá tvar a u některých druhů jsou olejnatá.

Trnová koruna (Pryšec zářivý)
- Až 2 m vysoký, křivolace větvený, trnitý keř se světle zelenými, obvejčitými, krátce řapíkatými listy, které u starších rostlin vyrůstají jen na vrcholu stonků. Květenství tvoří tzv. cyathium, což je složené, oboupohlavní vrcholičnaté květenství s jedním dlouze stopkatým samičím květem a pěti vijany samčích květů, které vyrůstají v úžlabí listenů nesoucí 4 žlázky. Listeny jsou červené, u vyšlechtěných odrůd mohou být růžové, losové nebo žluté. Pěstuje se Euphorbia milii var. splendens.

Čeleď: Toješťovité

Rostliny z čeledi toješťovité obsahují látky vyvolávající kontaktní dermatitidu, některé druhy obsahují také indolové alkaloidy a kardioaktivní glykosidy s účinky podobnými digitoxinu, tj. způsobují fatální poruchy srdečního rytmu. Příkladem je oleandr a dipladénie, smrtelně jedovaté rostliny.

Pokojové rostliny z této čeledi:

adenium, pouštní růže (Adenium spp.)
alamanda, zlatá trumpeta (Allamanda spp.)
barvínek (Catharanthus spp.)
dipladénie (Dipladenia spp.)
oleandr (Nerium oleander)
pachypodium, madagaskarská palma (Pachypodium spp.)

Oleandr

- Oleandr obecný (Nerium oleander) je dekorativní strom a jediný zástupce rodu oleandr (Nerium). Je charakteristický poměrně úzkými zelenými listy a různobarevnými květy (nejčastěji se jedná o růžovou, žlutou a bílou variantu). Je považován za jednu z nejjedovatějších rostlin světa, neboť k usmrcení dospělého člověka stačí obvykle požít jen dva listy, u dítěte list jeden. Člověk se může otrávit dokonce i medem, který včely vyrobily z květů oleandru. Jeho jedovatost je způsobena glykosidy oleandrinem a neriinem, které působí přímo na srdce a zvyšují tonus srdeční svaloviny. Projevy otravy jsou podobné jako u jiných jedovatých rostlin – zvracení, průjem, horečka, třesavka, závratě, křeče, srdeční arytmie.

Čeleď Vřesovcovité (Ericaceae)

Azalka (Rododendron)

Botanický název: Rhododendron japonicum, Rhododendron obtusum, Rhododendron simsii 'De Waele's Favorite'. 'Euratom', 'Flamenco', 'Leopold Astrid', 'Memoria Karl Glasen', 'Rex', 'Rosa Perle', 'Rosalie', 'Schnee', 'Stella Maus'.
- Pěnišník (Rhododendron) (česky také rododendron, rhododendron, azalka) je rod rostlin náležící do čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Je to velký rod s více než 1000 druhy a nepočítatelným počtem odrůd. Většina z pěnišníků nápadně kvete. Rod obsahuje rostliny označované zahradníky jako azalky. Pěnišník je národní květina Nepálu. Pěnišníky jsou keře a nebo malé, (vzácně velké) stromy. Nejmenší druh dorůstá 10–100 cm výšky a největší, R. giganteum může být více než 30 m vysoký. Pěnišníky mohou být buď stále zelené, nebo opadavé. U některých druhů je spodní část listu (rub) pokryta chloupky. Některé z nejznámějších druhů jsou oblíbeny pro své velké květy. Existují skalkové druhy s malými květy a drobnými listy ale též tropické druhy, jako jsou druhy v sekci Vireya které se často pěstují jako epifyty. Blízce příbuzný pěnišníkům je Rhodothamnus chamaecistus (L.), známý jako „trpasličí rododendron“, který se vyskytuje jen ve východní části Alp s podobným výskytem jako Rhododendron hirsutum.
- Popis: Rododendrony jsou většinou stále zelené keře nebo stromy s nerovnými kmeny, ale existují i opadavé a polopadavé druhy. Většina je terestrických, ale některé druhy patří mezi epifyty. Větévky a olistění některých druhů jsou vonné. Příkladem může být rojovník bahenní (Ledum palustre) ,který je celý silně vonný. Kůra pěnišníků je červenohnědá, nebo zelená. Listy, většinou s krátkým řapíkem jsou uspořádány na větvičkách střídavě. Čepel je zpravidla celokrajná, jen zřídkakdy jemně zubatá. Velikost listu se liší od 1-2 cm po více než 50 cm, výjimečně dosahuje až po 100 cm dlouhé a 30 cm široké u Rhododendron sinogrande. Na rubu listů vyrůstají chloupky, nebo jsou listy na rubu plstnaté či šupinaté. Květy jsou většinou vrcholičnatá, květenstvím je hrozen nebo chocholík, některé druhy ale kvetou jednotlivě. Oboupohlavnézvonkovité trubkovité, nebo miskovité květy jsou pětičetné. Kalich je vytrvalý, 5-8-lalokovitý. Tyčinek je pět až deset, ojediněle více. Semeník má 5–10 vzácně i více pouzder. Plodem je tobolka válcovitá, kuželovitá, nebo vejcovitá, někdy zakřivená, pukající odshora. Dozrává koncem léta. Semena až 3mm velké jsou velmi početné, křídlaté nebo obou koncích s přívěšky nebo vlákny. Křídlatá semena mají lesní druhy, epifytníje mají velmi velká. Plnokvětost je způsobena přeměnou tyčinek na květní plátky. Pěnišníky kvetou od ledna do srpna, většina z nich ale v dubnu až květnu, všechny květy současně. V tomto období jsou velmi krásné, kvetení je příčinou jejich popularity a velkého zahradnického zájmu. Květy jsou často vonné, některé i velice silně, vůně se liší od omamné po nesnesitelnou. Variabilita v rámci druhu může být velmi vysoká. Například barvy květu u Rhododendron ambiguum jsou velmi pestré: většinou žluté se zelenými skvrnami, ale existují i fialové. Některé americké azalky kvetou obvykle žlutě, oranžově, ale také zářivě červeně zbarvené. Informace o barvách v literatuře jsou často od bílé přes růžovou až purpurovou, bez skvrn. Rhododendron Schlippenbachii a Rhododndron vaseyi jsou známé pro jejich růžové květy, ale existují i čistě bílé kvetoucí. Tvary květu se mohou lišit. Mnoho druhů kvete fialově až modře: Rhododendron impeditum, Rhododendron scintillans, Rhododendron russatum, některé kvetou růžově a jsou velmi nízké: Rhododendron keleticum, Rhododendron radicans. Poměrně málo známé jsou, červeně kvetoucí druhy (Rhododendron repens subsp. Forrestii, Rhododendron haemaleum, Rhododendron haematodes) a existují i druhy kvetoucí tmavočerveně.